Aljašský Malamut
Severský pes, známý z dřívějších časů. Plemeno pochází z Aljašky a z arktických oblastí Kanady. Svoje jméno dostal od původních domorodců Aljašky, kteří plemena Malamutů odedávna využívali jako základní prostředek ke svému přesunu.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severské tažné plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AM
ČÍSLO STANDARDU:
243 / 1995 (USA)
Stavba těla:
Je to silný,mohutný pes.Výška v kohoutku je 58 až 63 cm, váha 34 až 38 kg. Tělo je zlehka prodloužené, má silný krk, hlubokou hruď a rovná záda. Končetiny jsou silné a pevné. Hlava je široká a velká, nikoliv však hrubá. Čumák je objemný a protažený. Temné oči mají mandlový tvar. Uši jsou stojaté, trojúhelníkové. Čenich nosu je černý, u zrzavě-žlutých Malamutů je hnědý. Pyšný ocas je položen vysoko, v klidném stavu je otočen na záda.
Hlava a lebka
Hlava: široká a hluboká, je harmonických tvarů a elegantní, není hrubá, ale ve správném poměru k velikosti psa. Výraz je jemný a zřetelně vyjadřuje laskavost a přátelskost psa.
Lebka: široká a středně klenutá mezi ušima, směrem k očím poněkud plošší a užší. Mezi očima je naznačená čelní rýha. Spojením horní linie lebky a horní linie hřbetu nosu tvoří mírný stop.
Stop: mělký
Oči
Šikmo posazené v lebce. Oči jsou hnědé, mandlového tvaru a středně velké. Modré oči jsou diskvalifikující vadou. Okraje víček jsou černě pigmentované, s výjimkou psů s červenou srstí, ta povoluje hnědou barvu.
Uši
Středně velké, ale vzhledem k velikosti hlavy malé. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, s poněkud zaoblenými špičkami. Jsou nasazeny široce na vnějších stranách mozkovny ve stejné výšce s horním okrajem oka. Jsou-li vzpřímené, působí dojmem, jakoby odstávaly od hlavy. Vztyčené uši ukazují poněkud směrem vpřed, ale při práci bývají uši někdy složeny k lebce. Vysoko nasazené uši jsou vadou.
Morda
Široká a mohutná, v dobrém poměru s velikostí mozkovny, od kořene tlamy po čenich se lehce zužuje co do šířky i hloubky.
Nos
Černý. U červených psů je povolena hnědá barva. Světlejší žíhání "sněhového" čenichu je přijatelné.
Pysky
Těsně přiléhající.
Zuby
Horní a spodní čelisti široké s velkými zuby, skus nůžkový, ale nikdy předkus či podkus. Není vyžadována plnochrupost, ale je upřednostňována.
Krk
Silný, mírně klenutý.
Tělo
Tělo silné a kompaktně stavěné, ale ne příliš krátké.
Bedra: pevná a dobře osvalená. Dlouhá bedra oslabující horní linii jsou vadou.
Hrudník
Hrudní koš silný a hluboký.
Hřbet
Rovný a mírně klesající k zádi.
Ocas
Středně nasazen, v základně plynule navazuje na linii páteře. Pokud pes nepracuje, je ocas nesen nad hřbetem. Ocas však není zatočen, ani zakroucen proti zádi, ani není huňatý jako u lišky. Ocas malamuta je dobře osrstěn a vzhledem připomíná chochol.
Hrudní končetiny
Plece: středně skloněné; hrudní končetiny silných kostí a dobře osvalené, při pohledu zepředu až k nadprstí rovné.
Nadprstí: krátké a silné a při pohledu ze strany poněkud skloněné.
Tlapy: podobné sněžnicím, hluboké a uzavřené, s pevnými polštářky tlap, díky nimž vypadají tlapy pevné a kompaktní. Tlapy jsou velké, prsty těsně přiléhající a dobře klenuté. Mezi prsty roste ochranná srst. Tlapy jsou silné a tvrdé, drápy krátké a silné.
Pánevní končetiny
Zadní končetiny jsou silné a mohutně osvalené ve stehnech, kolena přiměřeně úhlená a dobře skloněná. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny v postoji i v pohybu rovnoběžné s pohybem hrudních končetin, nejsou ani příliš úzké, ani příliš široce postavené. Paspárky pánevních končetin jsou nežádoucí a odstraňují se krátce po narození štěňat.
Osrstění
Malamut má silnou tvrdou krycí srst; nikdy nesmí být dlouhá, ani měkká. Podsada je hustá, dlouhá jeden až dva palce, mastná a vlnitá. Délka krycí srsti i podsady se mění. Srst je poměrně krátká až středně krátká na bocích, její délka roste na plecích a krku, na zadní straně zádi, na zadní straně stehen a ocasu. V letních měsících mívají malamuti srst obvykle kratší a méně hustou. Malamuti se předvádějí s přirozeně upravenou srstí. Trimování je nepřípustné s výjimkou úpravy tlap tak, aby vynikl jejich přirozený tvar.
Barva srsti
Obvyklé barvy jsou počínaje světle šedou přes střední odstíny šedé až po černou, sobolí a odstíny sobolí až po červenou. Barevné kombinace jsou přijatelné v podsadě a na okrajových částech těla. Jediná jednotná povolená barva je celá bílá. Bílá je vždy převažující barvou na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách a části znaků na obličeji. Na přední straně hlavy lysina, límec nebo skvrna na šíji jsou atraktivní a přijatelné. Malamut má plášť a skvrny rozkládající se po trupu. Nerovnoměrné skvrny jsou nežádoucí.
Způsob chůze
Krok malamuta je vytrvalý, vyvážený a plný síly. Na svoji velikost a stavbu těla je velmi čilý. Při pohledu ze strany vykazují pánevní končetiny silný posun, který se přenáší dobře osvalenými bedry k hrudním končetinám. Hrudní končetiny získávají silný impuls zezadu, který přenášejí v plynulý dlouhý krok. Při pohledu zepředu nebo zezadu se končetiny pohybují v přímce, ne příliš těsně, ani příliš daleko od středové linie. Při rychlém klusu mají končetiny tendenci pohybovat se blíž k ose těla. Kulhání nebo jakýkoliv krok, který není dokonale účelný a neúnavný, se postihuje.
Vady
Všechny odchylky od výše uvedených bodů se hodnotí jako vada; hodnocení vady by mělo přesně odpovídat stupni dané odchylky od ideálu.
Vylučující vady
Modré oči.
Poznámka
Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.